Jaroslav Pánek (Historický ústav)
Josef Janáček (1925–1994) patří mezi nejvýznamnější české historiky druhé poloviny 20. století. Svou vědeckou dráhu spojil s Historickým ústavem ČSAV a s ním prožíval politické otřesy, jimiž procházeli československý stát a společnost, Akademie věd i jednotliví badatelé. V období schematického dialektického materialismu si dokázal vytvořit prostor pro relativně nezávislé bádání o hospodářských dějinách raného novověku, v době dočasného uvolnění a pražského jara vytvořil vynikající syntézu dějin českých zemí v počáteční epoše habsburské monarchie, za „normalizace“ sepsal velká díla o Rudolfu II. a Albrechtovi z Valdštejna. Jeho velmi rozsáhlé dílo mělo složku analytickou, syntetickou i popularizační; tou dokázal oslovit širokou veřejnost a kultivovat její historické vědomí. Janáčkovo téměř půlstoleté působení v oboru historiografie je ukázkou, jak se humanitní vědci minulých generací vyrovnávali s prožívanou dobou nesvobody. I v těchto nepříznivých podmínkách dokázal Josef Janáček vychovat řadu odborníků a zajistit kontinuitu kvalitního bádání o starších českých dějinách.
Publikace ke stažení zde (PDF).
16. 3. 2020